středa 28. září 2011

Fungální onemocnění dolního respiračního traktu

Histoplasmosis
Původcem histoplasmózy je histoplasma capsulatum, houba vykazující morfologicky-růstový dimorfismus. V půdě, která je běžně jejím stanovištěm, roste filamentózně - vytváří vláknité mycelium, které na aeriálních hyfách nese nepohlavní spóry - konidie (konidiospory). V tkáních vykazuje kvasinkám-podobný růst - tedy uninukleární unicelulární růst. Konidium (spóra asexuálního rozmnožování) může být přenášena vzduchem a dostat se tak do respiračního traktu člověka. Pro vlastní růst a přenos hraje roli ptactvo a netopýři. Ptactvo přímo houbu nepřenáší (teplota krve je vyšší než optimální teplota pro houbu), ale trus slouží jako zdroj dusíku. Netopýři jsou naopak dobrými přenašeči a mohou houbu stěhovat na jiná stanoviště. Histoplasma je často umístěna intracelulárně v makrofázích, kde se dělí a přežívá. Onemocnění v 0,1% přechází v progresivní generalizovanou chorobu. Většinou však probíhá se subklinickými symptomy, případně menšími infekcemi  LRT (lower respiratory tract) a léčba není často potřeba. Histoplasma capsulatum se nachází rozšířeně kolem řek Ohio a Mississippi, kde 75% populace má kolující protilátky. Jako efektivní léčba se osvědčily amphotericin B a itraconazol.

Coccidioidomycosis
Původcem je Coccidioides immitis. Tato opět dimorfní houba vykazuje růstový dimorfismus. V půdě se rozmnožuje asexuálně prostřednictvím arthrokonidií, které mohou být po fragmentaci odneseny větrem (prachové bouře!) a inspirovány. Jakmile arthrokonidium vnikne do tkáně, vykazuje zvětšení (angl. spherule), zpevnění stěny a vytváření endospór, které jsou následně uvolněny a vytváří se další spheruly. Onemocnění probíhá mírně, s bolestí hrudníku, horečkou, kašlem a ztrátou váhy, po několika týdnech odezní i bez léčby. V 1% může probíhát progresivně a vést k těžkým komplikacím. Houba je endemicky rozšířena na jihozápadě Spojených států, především v San Joaquin Valley (plus jižní Afrika a severní Mexiko). Proto bývá často nazvývána jako Valley fever nebo San Joaquin fever. Lékem první volby je amphotericin B, případně ketokonazol, itraconazol. V rámci diagnostiky je nejspolehlivější přímo mikroskopicky detekovat spherulu.

Pneumocystis Pneumonia
Původcem je Pneumocystis jirovecii (dříve Pneumocystis carinii). U této "houby" existují taxonomické nejasnosti. Dříve byla pokládána na prvoka (Protozoa), ale dnes jsem obecně pokládána za houbu s vlastnostmi obou skupin. Tento patogen postihuje především lidi s oslabenou imunitou - lidi s AIDS syndromem, případně lidi, kterým jsou podávána imunosupresiva v rámci potransplantační terapie. Předpokládá se, že rezervoárem je právě tato skupina lidí a s nárůstem HIV infekcí roste i incidence tohoto onecmonění. V běžném prostředí (zvířata, ap.) či půdě se tato houba pravděpodobně nevyskytuje. Diagnóza vychází z identifikace cyst ze sputa. P.jirovecii vytváří v alveolární výstelce cysty s osmi intracystickým i tělísky, které se po prasknutí vyvíjí v trophozoity, kteří se dělí štěpením (fission division) a vstupují do cystického stádia. K léčbě se využívá trimethoprim-sulfamethoxazol

North American Blastomycosis
Blastomyces dermatitis. 30-60 úmrtí ročně. Připomíná bakteriální pneumonii. Většina infekcí probíhá asymptomaticky. Někde může dojít k rychlé progresi je třeba zahájit léčbu - amphotericin B, itraconazol.